• Jan Němec, redaktor týdeníku Ekonom

11. 7. 2019 00:00

 

OSOBNOSTI PODNIKATEL BYZNYS PLAST ODPADKY START-UP

​

Použité igelitové sáčky a tašky. Plastové kelímky. Obaly od potravin. A mnoho dalších plastů. Odpady, které představují pro většinu měst po celém světě ekologickou noční můru, umí firma Pol Oil přeměnit na olej. Její technologie ukazuje, že problémy s plasty není vždy nutné řešit pouze jejich zákazem.

​

"Od začátku jsme se zaměřovali na komunální plasty. Dnes naše technologie umí zpracovat tunu plastového odpadu za den. A vyrobit z něj tisíc litrů vysoce kvalitního oleje," konstatuje spolumajitel firmy Pol Oil Martin Hodan.

Proces likvidace je podle něj v podstatě obrácený postup proti tomu, jak se plasty vyrábějí. Nazývá se termální depolymerizace a spočívá v tom, že se nadrcený plast postupně zahřívá na vysoké teploty 380 až 420 stupňů. Výsledným produktem je olej. A to tak kvalitní, že o jeho výkup mají zájem i firmy jako Unipetrol. K čemu se dá využít?

"Nejušlechtilejší využití je pro další výrobu plastů. Ušetří se díky tomu ropa, z níž se jinak plasty vyrábějí," vysvětluje Martin Hodan. Kromě toho je ale možné olej vyrobený z opadů použít jako příměs do paliv − může tak doplnit jiné produkty využívané dnes pro tento účel. A konečně, díky velmi podobnému složení, jako mají dieselová paliva, se dá použít také například do generátorů pro výrobu elektřiny a tepla.

​

​

Velkou výhodou technologie je, že při jejím fungování nevzniká prakticky žádný odpad. Téměř nulové jsou i emise − zahřívání probíhá pomocí elektrické energie. "Je to čisté a ekologické řešení," tvrdí Martin Hodan.

A právě čistota výsledného produktu je podle něj hlavní konkurenční výhodou. Spalováním či jinou podobnou likvidací plastů se zabývá více firem. Vzhledem k tomu, že plasty zpracovávají ve velkém, ale většinou neumějí vyrobit tak kvalitní olej jako česká firma.

Technologie Pol Oilu má ještě jednu velkou výhodu: je kompaktní a vejde se do jednoho přepravního kontejneru. Na rozdíl od pevných linek se tak může stěhovat za odpadem a ten není nutné například v kamionech převážet do spaloven. Přestože jedna linka umí za 24 hodin zpracovat jen tunu odpadu, ani to nevidí Martin Hodan jako limit. "Není problém paralelně používat našich linek víc," vysvětluje.

Naopak za jistou nevýhodu je možné označit některá omezení. Stroje Pol Oilu si umějí poradit s polyetyleny, polypropyleny a částečně polystyrenem. Nezvládnou však například PVC nebo PET lahve. Odpad použitý k výrobě oleje je proto nezbytné dobře třídit. Větší znečištění zmíněnými plasty nebo použití jiných plastů s minerálními plnivy může mít za následek nižší kvalitu výsledného oleje nebo i ucpání systému.

​

Rodinná firma

Technologie na zpracování plastového odpadu vznikla vlastně jako vedlejší produkt. Rodinná firma ADI − mateřská společnost Pol Oil − se v minulosti věnovala řadě jiných věcí. "Naše rodina začala podnikat už krátce po revoluci. Nejprve jsme stavěli dřevostavby. Vždycky jsme inklinovali k tomu dělat něco jiného než konkurence. Dřevostavby nás zaujaly kvůli tomu, že je možné postavit je rychle, mají lepší tepelně-izolační vlastnosti a jsou dostupnější. Tehdy jsme však narazili na to, že český zákazník je konzervativní a co není cihla, to ho nezajímá. Takže jsme se soustředili na německý trh," vzpomíná na začátky Martin Hodan.

​

Do podnikání se zapojil jak on, tak jeho bratr i matka, ale také bratrův švagr. Během následujících let se pustili také do dalších oborů. Pro investory budovali solární elektrárny, společně s firmou Siemens postavili i jeden větrný park. "Směr obnovitelných zdrojů nás bavil, zase to bylo něco nového," vysvětluje Hodan. Vedle toho se dnes firma věnuje také teplárenství a výrobě elektrické energie.

​

K technologii na výrobu plastů se dostala právě přes energetické zakázky. "Ten projekt dlouho ležel u jedné slovenské firmy, se kterou jsme v minulosti spolupracovali. Byl to dvoukilový přístroj, na němž na univerzitě studentům ukazovali, jak probíhá proces depolymerizace," vypráví spolumajitel Pol Oil.

Technologie ho zaujala od samého začátku: bylo fascinující, jak je díky "obrácenému postupu" možné z plastů vyrobit olej. A to tím spíš, že Martin Hodan ze svých cest po světě dobře věděl, jaký problém v mnoha zemích plastový odpad představuje. Rozhodli se tedy technologii dotáhnout do komerční podoby a přenést ji do reálného světa.

​

Vývoj do současné finální podoby nakonec trval devět let a investice, jež firma financovala z jiných svých činností, dosáhly až ke 100 milionům korun.

 

V Pol Oil zkoušeli různé velikosti technologie, různá nastavení. Odborníci na chemii je přitom odrazovali; tvrdili, že ve velkém nemůže zařízení fungovat a produkovat tak kvalitní výstup − olej −, jako to přístroj dokázal v malém. "Nakonec jsme dospěli k závěru, že optimální velikost bude technologie na zpracování jedné tuny plastů denně, z níž vznikne tisíc litrů oleje," dodává Martin Hodan.

​

Na cestě do zahraničí

V současnosti je Pol Oil připraven vyrazit s technologií na trh. Zařízení prošlo zkušebním provozem v Chomutově, kde firma také vyladila poslední detaily. Teď se chystá na ostrý provoz, který by měl v optimálním případě běžet 340 dní v roce − tedy téměř nonstop, jen s pauzami na údržbu. Chomutovský projekt má zároveň sloužit jako reference.

​

Vývoj technologie do dnešní finální podoby trval devět let. Investice, které firma financovala z jiných činností, dosáhly ke 100 milionům.

​

Už teď má Martin Hodan kalendář na srpen plný termínů schůzek se zájemci, kteří se na stroj, jenž umí z odpadu vyrobit kvalitní olej, chtějí přijet podívat osobně. A mají eminentní zájem o jeho koupi.

Hlavními potenciálními klienty Pol Oilu jsou podle Hodana firmy, jež svážejí a třídí odpad. "Vedle toho mají zájem také výrobci plastů, kteří při samotné výrobě produkují ohromné množství odpadu. Další cílovou skupinou jsou obce a města, které mají vlastní skládku. S naším strojem mohou podstatnou část zlikvidovat přímo na místě," konstatuje Martin Hodan.

​

Jedním z nejzajímavějších rozpra­covaných projektů v zahraničí je výstavba až 60 linek Pol Oilu v Británii ve třech různých lokalitách. Tamní zákazníci mají vyřešen přísun vytří­děného plastu, místní odběratelé chtějí také výsledný produkt. Vedle toho hlásí Hodan zájem ze Skandinávie, Německa, Austrálie, Nového Zélandu, ale i z Japonska nebo Mongolska.

​

Prozatím je Pol Oil schopen ve svém závodě na Moravě vyrobit 60 až 80 linek ročně. "Poptávek, byť zatím ne závazných, máme přes 140. Takže bychom měli na dva roky vystaráno," pochvaluje si spolumajitel firmy. O ceně však zatím nechce mluvit − firma ji stanovuje na míru podle konkrétního projektu. Pohybuje se však v řádu stovek tisíc eur.

​

Zájem podporuje i to, že si na sebe technologie umí vy­dělat. A to i bez dotací. V Pol Oil mají spočítáno, že při použití jediné linky se pořizovací náklady díky prodeji oleje vrátí zhruba do sedmi let. Pokud se ale linek zapojí více, klesá návratnost investice až na čtyři či pět let.